Publikováno: 26.08.2010, Autor: Michal Maňák, Zobrazeno: 1,476x
Jsou mezi námi tací, kteří jsou rádi, že jim mobilní zařízení odpovídá na pohlazení, podrbání či zaťukání a více vědět nepotřebují. Těm ostatním, které zajímá zjednodušená anatomie jejich chytré krabičky, je určen tento článek.
V reklamních letácích a recenzích najdeme často slova „kapacitní displej“ jako jednu z popisovaných předností. Ale co to znamená? Koukneme se na principy funkce nejčastěji používaných technologií pro ovládání dotykem.
Dříve nejčastěji vídaný způsob ovládání displeje byl založený na odporové technologii. U ní je displej jakoby vícevrstvý. Vespodu je klasická zobrazovací vrstva, která nemá jinou funkci než prezentaci informací. Přes ni je položena vodivá tenká vrstvička tvořící jednu část elektrického obvodu. Jeho druhá část je oddělena tenkou vzduchovou vrstvou. Obě vodivé vrstvy jsou tvořeny kovovou mřížkou, přesnost dotyku je tedy závislá na její jemnosti.
Povrchová vodivá vrstva je mechanicky natlačena na spodní, čímž dojde ke spojení elektrického obvodu. Vyhodnocovací modul následovně zjistí, kudy proud prochází, a tím určí polohu dotyku.
Tento typ displejů je založen na schopnosti lidského těla pojmout elektrickou energii.
Vodivá vrstva displeje má své určité elektrické napětí, které snímače ignorují; signalizuje, že displeje se nic nedotýká. Pokud se k displeji přiblíží vodivý předmět, náboj displeje se změní a vyhodnocovací jednotky spočítají podle změn na okrajích, kde k přiblížení došlo. Velikou výhodou tohoto displeje je, že se ho uživatel přímo ani dotknout nemusí, stačí se přiblížit. To umožňuje pokrýt vodivou vrstvu bytelnějším materiálem jako je plast na noteboocích či sklo na displeji mobilního zařízení.
Výhodou a nevýhodou zároveň je netečnost displeje vůči nevodivým předmětům. Proto můžete tlačítka mačkat např. jemným kuřecím párkem, ale stylusem už ne. Nehrozí tak nechtěně spuštěné programy v kapse, ale ani hraní piškvorek na oddáleném „papíře“.
Tento typ je v principu velmi podobný rezistivnímu displeji. Okraje displeje obsahují miniaturní infračervené zářiče, kterým na druhé straně odpovídá detektor. Těmito součástkami je opět vytvořena mřížka umožňující přesně vyhodnotit, kde došlo k dotyku.
Pokud je v určitém místě paprsek přerušen, detektor uvědomí vyhodnocovací jednotku, která po informaci i z detektoru druhé osy displeje určí bod kontaktu.
U tohoto typu nezáleží, čím paprsek přerušíme, nepotřebujeme tedy ani vytahovat stylus, ani svlékat rukavice. Oproti tomu ale musí být displej vždy alespoň minimálně zapuštěný, aby mohl být překlenut infračervenou mřížkou.
Tyto displeje v rozích obsahují vysílače a přijímače akustického vlnění (frekvence cca 5MHz), které se číří nad displejem. V momentě, kdy je tato vrstva nějakým způsobem změněna, vyhodnotí detektory podle změny vlnových délek místo dotyku.
Stejně jako u infračervené mřížky jde tento princip aplikovat prakticky na jakýkoli displej vzhledem k tomu, že tvoří samostatnou vrstvu nezávislou na samotném zobrazovacím zařízení.
V současnosti se nejčastěji setkáme s displeji rezistivními a kapacitními. Ostatní nalezneme nejčastěji na bankomatech, kde umožňují namontování pevného skla, což by u rezistivního displeje nebylo realizovatelné.
Jak se rozhodnout, zda na kapesním zařízení zvolit displej odporový či kapacitní? Záleží na tom, jakým způsobem přístroj využíváte. Rezistivní displej umožňuje oproti kapacitnímu velmi přesné zjištění dotyku, nebudou mu tedy dělat problémy grafické aplikace nebo trefování se do malých tlačítek. Ovšem kreslení si na kapacitním displeji příliš neužijete.
V asijských zemích jsou oblíbené právě rezistivní displeje, jelikož umožňují „kreslit“ a poté rozpoznávat znaky, které by se na žádnou klávesnici nevešly. Také pokud jste zvyklí na zjednodušenou abecedu používanou ve strojích Palm, nebudete mít možnost ji na kapacitním displeji využít.
Kdybyste plánovali využívat své XDA či mobil za polárním kruhem, kapacitní displej vám příliš tepla nedodá, neboť v rukavicích nic nezmáčknete. Naopak stisk displeje rezistivního je poněkud „blátivý“, klování nehtem je ne zcela spolehlivé a vytahovat stylus se také každému nechce.
Výhodou kapacitních displejů je pohodlnější ovládání jednou rukou, používání gest je přirozenější, displej odolnější. Pro uživatele je příjemnější, že mu prst po displeji klouže, „nešustí“ po nekvalitní folii a už vůbec se nemusí bát o ztrátu stylusu.
Jednou z často zmiňovaných výhod kapacitního displeje je podpora tzv. Multi-touch, tedy více současných stisků displeje, umožňující např. plynulé zoomování a jiné kejkle. Zde bych však podotknul, že dotyk více prsty není nedostatkem displeje jako spíš software, experimentálně už existuje i firmware schopný rozeznat více požadavků najednou. Bohužel je ve hvězdách, zda se tento systém někdy rozšíří.
Určitým východiskem jsou i tzv. RIM displeje používané na vyšších komunikátorech od Blackberry. Ten kombinuje rezistivní i kapacitní displej na jednom zařízení a ovládací jednotka rozpoznává, čím se uživatel dotýká a podle toho zapíná snímače té které technologie. Netřeba dodávat, že tyto displeje budou mnohem dražší než rezistivní či kapacitní, které jsou z pohledu ceny nejpříjemnější.
Druhou možností je zakoupit speciální stylus pro kapacitní displej. Ten prakticky supluje elektrický náboj prstu a usměrňuje ho do chtěného tvaru. Pokud tedy budete takový kousek shánět, zjistěte si nejdříve, jak chtěný stylus vypadá, např. stylus od firmy Teno pogo Sketch má hrot tlustý zhruba jako malíček, čímž si ve srovnání s modelem firmy Dagi Transparent (na obrázku) příliš nepomůžete.